!!!MŇAU!!!

Anatomie kočky domácí - Smyslové orgány a smysly

Smyslové orgány jsou složité aparáty sloužící k přijímání selektivních podnětů z okolí, které zprostředkovávají mozku, který je dál analyzuje a případně na ně reaguje. Nejvyvinutějším smyslem kočky je zrak, naopak nijak zvlášť dobrá není chuť.

Zrak

Oko kočky má podobnou stavbu jako oko lidské, nicméně jsou zde některé výrazné rozdíly. Kočka má omezený pohyb očí (její zorné pole je omezeno na 205 stupňů oproti 220 stupňů u člověka) a její rohovka je více vyklenutá, což zvyšuje kvalitu vidění. Zároveň jí určitou výhodu přináší větší pohyblivost hlavy. Speciální buňky nacházející se na cévnaté vrstvě za sítnicí (tzv. tapeta lucidum) jí umožňují celkem dobré vidění i za šera, kdy už lidské oko nemá dost světla (za úplné tmy ovšem nevidí nic ani ona). Schopnost této vrstvy odrážet světlo způsobuje charakteristický zlatozelený svit, který lze v očích kočky za šera pozorovat. Další důležitou modifikací je schopnost kočky měnit v závislosti na intenzitě dopadajícího světla plochu zornice (od téměř celé plochy duhovky za minimálního světla až po úzkou štěrbinu při silném světle. A nakonec, na rozdíl od člověka má kočka tzv. třetí víčko, které zvlhčuje oko, takže kočka nemusí na rozdíl od člověka neustále mrkat.

Sluch

Sluch je po zraku dalším dobře vyvinutým smyslem kočky. Ucho se skládá z vnějšího ucha, vnějšího zvukovodu, středního ucha a vnitřního ucha, kde se nacházejí též receptory pro vnímání rovnováhy. Pohyb uší je zajištěn pomocí 27 různých svalů, což společně s jejich umístěním nad profilem hlavy způsobuje, že kočka může své uši do značné míry natáčet za zvukem, aniž by musela hýbat hlavou, a s velkou přesností určit a lokalizovat zdroj zvuku. Ve srovnání s lidským sluchem je kočičí přibližně stejně dobrý v nižších frekvencích, s růstem frekvence lidský sluch postupně ztrácí. Horní hranice vnímání zvuků se u kočky udává 65-75 kHz (u člověka 20-23 kHz). U bílých koček s modrýma očima se často objevují poruchy sluchu až hluchota.

Hmat

Hmat je další z vysoce vyvinutých kočičích smyslů. Zprostředkovávají ho hmatové receptory uložené v hluboké vrstvě kůže nebo ve hmatových fouskách u úst a na tlapkách. Receptory ve hmatových fouskách dokážou registrovat tlak, vibrace a teplotu. Jsou natolik citlivé, že kočka s jejich pomocí dokáže vnímat i výraznější změny tlaku vzduchu. Kočičí receptory snesou vyšší teplotu než lidské.

Čich

Kočka se při lovu nespoléhá na čich v takové míře jako pes. Má 200 miliónů čichových receptorů, které jsou na čichové sliznici, což znamená lépe vyvinutý čich než člověk. Tento smysl má také velký význam pro sociální chování kočky. Prvním blízkým kontaktem mezi dvěma kočkami je jejich vzájemné očichávání. Po stranách hlavy, na bradě, lících a ocase má kočka pachové žlázy. Otíráním o různé předměty, rostliny, či stromy si značkuje svoje teritorium. Člověk tyto pachové stopy necítí, na rozdíl od pachových stop, které zanechává kocour pomocí svých análních žláz. Mimo čichání umí kočka i větřit. Větření je vjem, který se týká čichu a chuti. Má význam pro potravinové a sexuální vnímání. Tento vjem může kočka používat díky tzv. Jacobsonovu orgánu. Větřící kočka vypadá zvláštně – má otevřenou tlamu a pysky stáhnuté dozadu. Nejčasteji je možné větřící kočku vidět v říji. Nejpříjemnější vůni pro kočky, vydává rostlina Šanta Kočičí (Nepeta cataria L.), která obsahuje olej chemicky příbuzný s látkou, obsaženou v samičí moči a proto přitahuje kocoury, kteří se v této rostlině válejí.

Smysl pro rovnováhu

Kočky mají větší smysl pro rovnováhu než lidé, protože jsou schopné rychle zpracovat přicházející impulzy a zareagovat. K udržování rovnováhy používá kočka ocas, který používá podobně jako používá člověk jdoucí po laně tyč. Kočka má v uchu tzv. statokinetický receptor, který dává mozku informace o poloze jejího těla. Proto kočka dokáže při pádu ze značné výšky většinou dopadnout na tlapky. Tento smysl mají vyvinutý již narozená koťata, ale pro plné využití tohoto orgánu kočky potřebují ještě zrak, proto se potřebné reflexy plně rozvinou až po otevření očí.

Chuť

Chuť je nejméně vyvinutým kočičím smyslem. Většina chovatelů koček by však s tímto názorem polemizovala, protože kočka má často velmi „mlsný jazýček“ a rozezná svoje oblíbené jídlo. Říká se, že kočka nemá receptory pro sladkou chuť a tak ji nedokáže vnímat.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Anatomie_ko%C4%8Dky_dom%C3%A1c%C3%AD