Egyptská kočičí historie
Egyptská kočičí historie
Kočky prý pouhou svou přítomností chránily Egypt před veškerým zlem. Ale bezmezné uctívání posvátného zvířete se nakonec Egypťanům vymstilo. V 6. století před našim letopočtem byla nejmocnějším sousedem Egypta Persie s mocnými panovníky. Tou dobou jí vládl král Kambýsés, který si vytkl za cíl zmocnit se úrodných nížin kolem Nilu. Hranice však střežila masivní pevnost s mohutnými hradbami. Perští vojáci ji neodkázali dobýt. Pak ale král Kambýsés[1] vydal podivný rozkaz. Každý voják si měl chytit kočku, starat se o ni, krmit ji a hladit. Co tím asi sledoval? Neuplynul ani týden a všichni perští vojáci pochodovali k pevnosti s kočkou v náruči. Mňoukáním zaskočení Egypťané si uvědomili vážnost situace. Útok na nepřítele by přece nevyhnutelně ublížil i posvátným zvířatům. Aby se vyhnuli hněvu bohů, vzdali se obránci bez boje. Kočky se tak nepřímo staly příčinou pádu říše. Peršané dobyli Egypt. Nastala dlouhá doba úpadku. Opuštěné chrámy nájezdníci vyplenili. Stát se zhroutil. Staré modly padly. I sláva kdysi slavné bohyně Bastet se obrátila v prach.
V roce 642 našeho letopočtu si Egypt podmanili Arabové. Jejich jízda byla nepřemožitelná. Stará faraonská civilizace po pěti tisících letech navždy zanikla – duchovně i hmotně. I hrdé pyramidy ztratily své posvátné postavení. Stal se z nich levný zdroj kamení. Zemí se rychle šířilo nové náboženství – silné a fanatické. V Egyptě začaly vyrůstat mešity. Islám je postaven na posvátné knize, Koránu, kterou lidem zjevil Alláh skrze svého proroka Mohameda. Toto přísné náboženství vnáší do života vyznavačů striktní řád. Člověk je svrchovaným božím výtvorem a pánem všeho tvorstva. Mnoho živočichů je považováno za nečisté – například prasata a psi. Jen jedno zvíře získalo zvláštní postavení – kočka. Odkud se vzaly její výsady? Vysvětlení této záhady musíme hledat v hadíthu[2], sbírce krátkých vyprávění ze života Mohameda, která však nejsou součástí Koránu. Pouští kráčel od nepaměti velice zbožný muž. Nedbal horka ani žízně, protože jeho srdce bylo zcela čisté. Jeho jméno bylo Abu Huraja člověk ho snadno poznal podle podivného pytle, který nosil se sebou. Něco se v něm pořád mlelo. Nikdo nevěděl co a proč v něm schovává. Jednoho dne se Abu zastavil. Spatřil totiž něco děsivého. Jedovatého hada, který se ovíjel kolem nohy ležícího muže a chystal se ho uštknout. Ležící nebyl jen tak někdo. V nebezpečí se nacházel sám prorok Mohamed. Abu si netroufal na tak zákeřné stvoření holýma rukama, ale naštěstí měl tajnou zbraň. Pomalu otevřel svůj pytel a divoká kočka vyskočila a v mžiku hada zadávila. Prorok byl zachráněn. Mohamed pak odvážné zvíře dlouho hladil. Od té doby prý mají kočky na hlavně čtyři tmavé pruhy – stopy po prorokových prstech. To ale není všechno. Mohamed položil kočce ruku na hřbet a vyslovil následující požehnání: „Tobě, jež jsi mi zachránila život, propůjčuji moc, jakou nemá žádné jiné zvíře. Kdykoliv spadneš z vysoké zdi, pád ti neublíží.“ A skutečně. Od té doby padají kočky z výšky na všechny čtyři a nikdy se jim nic nestane.
[1] … Kambýsés, perský velkokrál v letech 530 – 522 př. n. l.
[2] … Krátká vyprávění o slovech a činech proroka Muhammada nebo jeho přátel. Hadíth napomáhá interpretaci některých náboženských a právních předpisů, které nejsou v koránu dost jasně formulovány.
Komentáře
Přehled komentářů
otom jsem vubec nevěděla mám taky blog o kočkách tady http://kocici-krize.webnode.cz/blog2/
Kočičí letové fáze
(Blanka, 29. 11. 2010 17:14)
Kočky padají na všechny čtyři proto, že jsou k tomu uzpůsobeny fyziognomicky, Mohamed na tom nemá žádnou zásluhu. To, že kočka dokáž i z nejnemožnější pozice dopadnout na všechny čtyři tlapky, je zásluhou speciálního rovnovážného ústrojí ve sluchu kočky. To řídí celou letovou fázi pádu, od rozbalení těla, natoční hlavy, srovnání těla do příznivé pozice až ke konečnému dopadu na všechny čtyři. Kočičí dopad je pevný a maximálně pružný. I na tom se podílí fyziologická stavba kočky, kosterní a svalový systém.
super
(tana, 5. 4. 2015 14:32)