!!!MŇAU!!!

Koťátko a zraněný ocásek

Ten den vypadal pro malé koťátko přímo pohádkově… Všichni totiž odjeli na městský trh, aby doplnili zásoby jídla. Koťátko tedy zůstalo samo doma. Mohlo si dělat, co se mu zachtělo. Místo snídaně si dalo oběd a místo oběda si pochutnalo na snídani, skotačilo v pečlivě načechraných peřinách, tlapkou honilo cizokrajné rybičky v akváriu, ochutnalo dědečkovu šunku ve spíži a prošmejdilo i maminčin šatník, který tak krásně voněl po malinovém mýdle. Tahle zábava však způsobila, že koťátko brzy dostalo hlad. A proto honem cupitalo do spíže podívat se, jestli by se tam nenašlo něco pro mlsný kočičí jazýček.

Pravda, bylo tam mnoho dobrot. Koťátko blýskalo očima po každé z nich, ale stále si nemohlo vybrat tu pravou. Že by snad kokosové vločky? Nebo raději medové placičky? Najednou to ale uvidělo. Maličkým okénkem ve spíži pronikal dovnitř uzoulinký sluneční paprsek a dodával tak výjimečnou atmosféru té vytoužené lahůdce. Byla to láhev pravé husté smetany od kravky Dorky. Byl tady však jeden problém. Láhev byla až na poslední poličce starého kredence. Maminka moc dobře věděla, proč ji umístit právě sem. Na tak nepřístupném místě byla láhev dobře chráněná před mlsouny. Když ale vidíte orosenou láhev se studenou smetanou, která je sladší než cukrkandl, udělali byste cokoliv, abyste ji získali. A to samé si řeklo i koťátko. Vytáhlo své malé drápky a pomalu začalo šplhat vzhůru směrem k láhvi. Kredenc byl však moc starý a některé police už nesloužily tak dobře jako dřív. A pak se to stalo… Koťátko bylo od láhve dvě tlapky daleko, když v tom… Police se pod ním podlomila a koťátko spadlo na zem. „Ještě že kočky padají na všechny čtyři“, pomyslelo si koťátko, když dopadlo s žuchnutím na parkety. Jakoby té smůly ale už nebylo dost… Láhev se smetanou se ale najednou zakymácela, spadla na zem a roztříštila se snad na milion stříbřitých střípků, z nichž jeden poranil koťátku ocásek. Koťátko zamňoukalo bolestí a zůstalo ležet na zemi… Z očí mu padaly slzičky jako malé drahokamy a z ocásku mu kapaly kapky rubínové rosy. Koťátko si myslelo, že je to jeho konec.

Najednou se však v zámku otočil klíč a všichni byli zase doma. Volali koťátko. Přinesli mu slanečky a bylinky pro dobré spaní. Koťátko však nevyskočilo zpoza rohu jako obvykle. Nikdo je nepřišel přivítat. Když šla maminka uložit do spíže čerstvá vajíčka, uviděla koťátko, jak leží na studené zemi vyčerpané voláním o pomoc a tou strašnou bolestí. Vajíčka dopadla na zem, když je maminka při tom smutném pohledu upustila. Když se však vzpamatovala z počátečního leknutí, opatrně vzala koťátko do náručí a odnesla jej do koupelny. Tam už se kolem něj seběhla celá rodina. „Co je s našim Mourkem?“ volali děti. Všichni se strachovali. Maminka však obratně koťátku vytáhla z ocásku střepinu a z lékárničky podala obvaz a bylinkovou mast. Ošetřila koťátku zraněný ocásek a uložila jej do své postele.

Když se koťátko probudilo, myslelo si, že to všechno byl jen sen. Že muselo usnout ve sněhobílých peřinách, když v nich odpoledne tak dovádělo. Najednou však ucítilo bolest v ocásku a hlasitě zamňoukalo. „Už je vzhůru!“ křičely děti. Maminka přiběhla k posteli a s marcipánovým úsměvem pohladila koťátko mezi oušky. „Copak jsi to zase vyváděl, Mourku? Vždyť přece víš, že do spíže nesmíš,“ hubovala mu. Přesto jí ale spadl kámen ze srdce, když opět uslyšela šťastné kočičí předení.

Týden uběhl jako voda a ocásek byl opět mrštný jako ještěrka. Koťátko běhalo na dvorku a honilo motýly. Teď už si ale nemuselo dělat starosti s tím, že by opět muselo hledat něco k snědku. Pustilo azurového motýlka a rozběhlo se do kuchyně, kde na něj už pokaždé bude čekat plná miska slaďoučké smetany.