!!!MŇAU!!!

O kočičím chrápání

Před dávnými a dávnými časy, kdy nic nebylo jako dnes, žila byla kočička Zdenička. Nejraději spávala na slamníku, kde byla vždy teplá a voňavá sláma. Jednoho dne se na statek, kde bydlela, přistěhovala nová rodina a přivezla si se sebou i spoustu nových zvířátek – koníka Petříka, kachničku Leničku, slepičky od babičky, oslíčka Pavlíčka a novou kočičku Ťapičku. Všechna zvířátka byla hodná a dobře vychovaná, a tak netrvalo dlouho a všichni se se Zdeničkou skamarádili. Koník ji vozil na hřbetě, kachnička jí nosila v zobáčku čistou a čerstvou vodu z nedalekého průzračného rybníčku, slepičky s ní skotačily na dvorku a hrály si s ní na schovávanou a oslík ji ocáskem lechtal na vouskách. Jen s jedním zvířátkem se Zdenička do oka nepadla – s kočičkou Ťapičkou.

            Jednoho dne, když si Zdenička po náročném dni plných her se zvířátky šla lehnout na seník, uviděla ve stodole Ťapičku. Nejprve otočila čumáček na druhou stranu a dělala, že ji nevidí. Ale Ťapička za ní přiskočila a začala se jí posmívat: „Já být tebou, tak nikdy spát nejdu,“ pošklebovala se. „Ale proč?“ nechápala Zdenička. „Protože jsi první kočka na světě, která chrápe!“ To už se Ťapička válela smíchy ve slámě, až si úplně pocuchala kožíšek.

            Když tohle Zdenička uslyšela, její modroučká očka se zalila kočičími slzami. Když kočička pláče, znamená to, že jí někdo udělal na srdíčku velkou černou čáru, která bolí a přináší jen trápení. Slzy jí padaly do heboučkých chloupků a ona nevěděla, co si počít. „Proč zrovna já musím být první kočička, která chrápe?“ stěžovala si Zdenička sama pro sebe.

            Od tohoto dne se Zdenička spánku vyhýbala. Jenže jak je známo, kočičky prospí většinu celého dne, a tak se není co divit, že ji za chvíli pavučina spánku dostihla. Zdál se jí překrásný sen. Dostala se do voňavého lesa, kde bylo plno malin, jahod a ostružin. Mech byl smaragdově zelený a ptáčci měli zlaté peří. Zdenička se dostala až k průzračné studánce, jejíž voda se třpytila jako tisíce démantových korálků. Ze studánky najednou vystrčila čumáček zelená žabka s korunkou na hlavě a spustila na Zdeničku: „Zdeničko, Zdeničko, kočičí pacičko, splním ti přání, vyčistíš-li mi studánku od spadlého listí.“ Zdenička neváhala a tlapičkou pomalu listí odklidila. „Jsi hodná, Zdeničko, kočičí pacičko,“ prozpěvovala rybka tenoučkým hláskem. „Jaké máš přáníčko, rezavá Zdeničko?“ vyptávala se rybka a zpívala čím dál krásněji. „Zdenička chvíli zapřemýšlela a mňoukavým hláskem pronesla: „Přála bych si, aby všechny kočičky na světě chrápaly stejně, jako já.“ Rybka mrskla zlatavým ocáskem, lehce rozvířila vodu ve studánce a zmizela.

            Zdenička se vzbudila a pomyslela si, že to byl krásný sen. Najednou uslyšela ohromný nářek, jakoby se slepicím ztratilo zrní, či snad koník zakopl o podkovu? Nebo začal oslíkovi šedivět ocásek? Třeba kachnička ztratila ze zobáčku rybku, kterou chytila v jezírku? Rychle seskočila z vyhřátého pelíšku a běžela se podívat, kdo to tak naříká. Velmi se však podivila, když zjistila, že je to samotná kočička Ťapička, která seděla pod oknem. „Copak se ti stalo, Ťapičko?“ starala se Zdenička. „Zdeničko moje milá,“ začala s vyprávěním Ťapička, „sedím si takhle na okenní římse a vyhřívám se na sluníčku, když v tom najednou jsem začala chrápat úplně stejně jako ty! Pak mě pohladila naše paní a stalo se mi to samé! Co jen budu dělat…“ stěžovala si Ťapička. Zdenička si najednou vzpomněla na její kouzelný sen a na přání, které vyslovila. „Že by to nebyl jen sen?“ pomyslela si. Pak ale obrátila zrak na plačící Ťapičku a přistoupila k ní. „Ale Ťapičko, to není jen tak nějaké chrápání, vždy, když se cítím dobře, tak vydávám takové zvuky a ty také,“ utěšovala ji. Ťapičce se najednou vykouzlil na tváři úsměv a honem se běžela všem zvířátkům pochválit, co nového umí. Všechna zvířátka ji hladila na kožíšku, drbala za ouškama a nabízela jí čerstvé mléko jen aby slyšela, jak kočička přede. Ze Zdeničky a Ťapičky se staly nejlepší kamarádky a od té doby všechny kočičky na světě předou tak tiše a krásně, že je my lidé vždy pohladíme po kožíšku nebo jim dáme nějaký chutný kočičí pamlsek, abychom slyšeli kočičí předení.